Chantal a Jean-Marc jsou šťastný pár. Když si však Chantal všimne, že už se po ní muži neotáčejí, vymyslí Jean-Marc plán. Aby jí vrátil pocit, že je atraktivní a žádoucí, napíše jí anonymní milostné dopisy. Fascinovaně sleduje, jak Chantal s každým příchozím dopisem více září a pookřívá. Jenže pak Jeana-Marka přepadne žárlivost. Jejich láska se stává nebezpečnou hrou, kdy hrozí, že se jeden druhému vzdálí.
Jakým způsobem tedy tento román odpovídá na otázku po totožnosti lidské bytosti? Nabízí její konkrétní zakotvení (na pomezí snu a skutečnosti) v intimitě milujících se bytostí, do jejichž osudů zaznívá hlomoz vnějšího světa pouze podivně neskutečným a cize vzdáleným echem.
Jakub Češka, Doslov
Začínala jsem se [v románu Totožnost] setkávat s obraty a slovy, jež se v jeho českých knihách nevyskytují a bylo třeba je v duchu spisovatelovy češtiny nové vytvořit. Objevovala jsem českou poetiky Milana Kundery vtělenou do francouzského románu: obohacenou skrze francouzštinu a přitom stále navázanou na jeho české dílo.
Anna Kareninová, Poznámka překladatelky
Vidím jejich dvě hlavy, z profilu, ve světle noční lampičky: hlavu Jeana-Marca se šíjí na polštáři; hlavu Chantal, skloněnou asi deset centimetrů nad ním.
Říkala: „Nikdy tě už nespustím z očí. Bez přestání se na tebe budu dívat.“
A po odmlce: „Mám strach, když mé oko mrkne. Strach, aby během té vteřiny, kdy můj pohled zhasne, neproklouzl na tvé místo had. krysa, jiný muž.“
Pokoušel se trochu zvednout, aby se jí dotkl rty.
Vrtěla hlavou: „Ne, chci se na tebe jen dívat.“
A pak: „Nechám rozžatou lampičku celou noc. Všechny noci“
(Atlantis 2024, kapitola 51, str. 114.)
Ačkoli je Totožnost krátká a zdánlivě jednoduchá, je to typický příklad nového románu. Samotný její název shrnuje jednu ze základních přísad tohoto vynálezu: zánik pevných, „trojdimenzionálních“ hrdinů beletrie 19. století.
Zlomyslný vypravěč vysvobozuje své hrdiny, ne čtenáře. To oni zůstanou napospas šedi světa, ve kterém se všechno rozostří jako předěl mezi probuzením a noční můrou. „V jakém okamžiku se skutečné změnilo v neskutečné, realita ve snění? Kde byla ta hranice? Kde je ta hranice? Otázky přinášející další otázky zdánlivě bezmocného vypravěče.
(...) Totožnost je brilantní pozdní práce moralisty, labutí píseň k postmoderní kultuře. Forma milostného románu je dokonalou maskou, za kterou se ukrývá zraněný romanopisec. V chladné eleganci jeho neposkvrněné prózy ještě dlouho zní ozvěna prudkého rozhořčení kulturního kritika.
Chantal se probudí plačící v Jean-Markově náruči a Kundera píše: „Kdo to snil? A od které chvíle se její skutečný život přeměnil na tuto zrádnou představu?“ Sen je rozštěpení. Probuzení ukazuje Milan Kundera jako vzkříšení. A toto vzkříšení lásky je spojeno s tajemstvím jazyka, který propůjčuje vrcholu linearitu.
Zdroj: Jakub Češka (profil na Youtube)
Záznam pořídila Moravská zemská knihovna
V návaznosti na červnové vydání prvního českého překladu románu pořádalo dne 9. 9. 2024 nakladatelství Atlantis a Moravská zemská knihovna Podvečer s Totožností Milana Kundery.
Hosty diskuzního pořadu byli: překladatelka Anna Kareninová, autor doslovu Jakub Češka a ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček. V rámci této akce zazněl také pozdrav Věry Kunderové nahraný v jejím bytě v Paříži.
Neologismus, sám o sobě humorný (odvozený ze slova „mystère“), který se objevil ve Francii v osmnáctém století v prostředí libertinů, aby označil šalbu, která má výslovně komický, rozmarný ráz. Diderot má osmačtyřicet let, když zkonstruuje nádhernou legraci: namluví markýzi de Croismare, že jakási nešťastná jeptiška ho prosí o pomoc. Po mnoho měsíců mu posílá dopisy, které podepisuje jejím neexistujícím jménem. Z té mystifikace se narodil jeho román Jeptiška. Ještě jeden důvod, proč mít rád Diderota a jeho století. Mystifikace: aktivní způsob nebrat svět vážně.
Knihovna Milana Kundery je finančně podporována individuální dotací Jihomoravského kraje a města Brna.
© 2024 Moravská zemská knihovna
