English



ROMÁN / 1973

Život je jinde

Román pojednává o mladém básníkovi Jaromilovi, jehož život se odehrává v poválečném Československu. Kundera prozkoumává vztah mezi poezií, politikou a osobní identitou skrze Jaromilovy umělecké ambice a milostné vztahy. Dílo ironicky zobrazuje, jak ideologie a politické okolnosti ovlivňují osobní životy, přičemž se zaměřuje na témata jako láska, moc, umění a společenské angažmá. Román kriticky reflektuje nad postavením umělce ve společnosti a zkoumá konflikty mezi osobními touhami a kolektivními ideály v kontextu české společnosti 20. století.

O románu

Už teď slyším křik, který vyvolá velká Kunderova kniha. Nebude to jen křik obdivu. Bylo už slyšet ten neslyšný křik rdousičů, kteří si myslí, že všechno vyřešili, když Kunderu nebudou publikovat a učiní ho Velkým Neviditelným. A slyším již teď ublížený, bolestný křik těch, kteří nepochopí, že je to právě ve jménu skutečnosti jejich mýtů, proč Kundera, tento Don Quijote sarkasmu, rozparuje měchýře legend, v nichž žádná skutečnost není.

Claude Roy, předmluva k torontskému vydání

Obálky zahraničních vydání

Ruské vydání

Anglické vydání

Chorvatské vydání

Slovinské vydání

Čínské vydání

Thajské vydání

Katalánské vydání

Turecké vydání

Litevské vydání

Ukázka z románu

Revoluce a mládí patří k sobě. Co může revoluce slíbit dospělým? Jedněm zavržení, druhým přízeň. Ale ani ta přízeň není valná, neboť se týká jen horší půle života a znamená kromě výhod i nejistotu, vysilující činnost a porušení zvyků. Mládí je na tom podstatně lépe: není obtíženo vinou a revoluce ho může vzít v záštitu jako celek. Nejistota revolučních časů je pro mládež výhodou, protože v nejistotu je uváděn svět otců (…). Na českých vysokých školách byli v prvních letech po roce 1948 komunističtí profesoři v menšině. Měla-li revoluce zajistit vliv nad univerzitou, musila dát moc studentům. Jaromil pracoval ve fakultní organizaci Svazu mládeže a přisedal při zkouškách. Pak referoval politickému výboru školy, jak profesor zkoušel, jaké kladl otázky a jaké má názory, takže pravou zkoušku si prodělával spíš zkoušející než zkoušený.

Atlantis 2016, kapitola třetí, str. 189

Z recenzí

Jeremy Brooks, The Independent, 6. 11. 1986

Vzhledem ke Kunderově komplexnosti je lákavé vypátrat v tomto všem politickou alegorii, myslím si však, že autorovy nepřímé náznaky jsou na to přece jen až moc přímé. Kundera se snaží zjistit, jak se dobrat pravdy. Zároveň román touží po tom stát se i všemi ostatními romány, kterými se stát mohl. Kundera si v tomto románu ještě zcela neuvědomil, jaké pasti sám sobě svým přístupem plným náznaků a naťukávání klade; úspěšně však vytvořil soukolí, pro něj tak typické, pomocí kterého dokáže i lehkostí letmého doteku vtáhnout čtenáře do hlubin své vážnosti.

Gerhard Schulz, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 14. 1. 1975

Kundera pojednává boj a smrt s tak subtilní znalostí lidství, že se jeho kniha řadí k podobným velkým textům o vztahu matky a syna, jakými je například Zelený Jindřich nebo Sartrova Slova. Komické a hrůzné, malé a velké, přirozené a groteskní, skutečnost a sen se mísí u Kundery podobným způsobem, jaký je možné nalézt v románech Kafkových. Ale postavy zde rostou jinak. Zatímco tenkrát bylo nejhrůznější vizí masové zlo, nynější autor má na něj jasný názor a silnější pochybnosti o existenci vyššího soudu, k němuž by se šlo odvolat.

Jiří Pehe, Salón Práva, 3. 8. 2016

Jak často připomíná Milan Kundera, vnímat komično je dáno jen lidem se smyslem pro humor, který hlasatelé nových pořádků, popřípadě hlasatelé návratu ke starým pořádkům, skoro nikdy nemají. A jeho romány dobře ukazují, jak jsou lidé bez humoru nebezpeční. I ti dnešní tak berou zcela vážně sebe i své blouznění o tom, že vše prostupující revoluci, která mění před našima očima svět, lze vystavit zpáteční jízdenku. A když jejich přesvědčení nepůjde realizovat po dobrém, budou chtít, aby to šlo po zlém. I v tom je Kunderův Jaromil varovným mementem.

Rozšiřte si obzory

Lyrismus

„Lyrismus je opilství a člověk se opíjí, aby snáze splýval se světem. Revoluce netouží, aby byla studována a pozorována, touží po tom, aby s ní lidé  splynuli; v tom smyslu je lyrická a lyriky potřebná.“
(Život je jinde)

„Zeď, za kterou byli žalářováni lidé, byla celá vytapetována verši a podél té zdi se tančilo. Ach ne, žádný danse macabre. Zde tančila nevinnost! Nevinnost se svým krvavým úsměvem.“
(Život je jinde)

Knihovna Milana Kundery je finančně podporována Jihomoravským krajem a statutárním městem Brnem.


© 2024 Moravská zemská knihovna

Extrait du roman

C’étaient des instants de clairvoyance absolue mais aussi d’émotion absolue; car cette femme l’avait aimé quand il n’était encore rien, elle avait été prête à tout sacrifier pour lui, elle comprenait en aveugle toutes ses pensées, de sorte qu’il pouvait lui parler d’Armstrong ou de Stravinski, de vétilles et de choses graves, elle était pout lui le plus proche de tous les êtres humains… Puis il imagina que ce corps adorable, ce visage adorable éraient morts, et il se dit qu’il ne pourrait pas lui survivre un seul jour. Il savait qu’il était capable de la protéger jusqu’à son dernier souffl, qu’il était capable de donner sa vie pour elle. Mais cette sensation d’amour étouffant n’était qu’une faible lueur éphémère, parce que son esprit était occupé tout entier par l’angoisse et l’effroi. Il était étendu à côté de Kamila, il savait qu’il l’aimait infiniment, mais il était mentalement absent. Il lui caressait le visage, come s’il la caressait d’une distance incommensurable de plusieurs centaines de kilomètres.

Folio Gallimard, 1999, p. 35

Extrait du roman

C’étaient des instants de clairvoyance absolue mais aussi d’émotion absolue; car cette femme l’avait aimé quand il n’était encore rien, elle avait été prête à tout sacrifier pour lui, elle comprenait en aveugle toutes ses pensées, de sorte qu’il pouvait lui parler d’Armstrong ou de Stravinski, de vétilles et de choses graves, elle était pout lui le plus proche de tous les êtres humains… Puis il imagina que ce corps adorable, ce visage adorable éraient morts, et il se dit qu’il ne pourrait pas lui survivre un seul jour. Il savait qu’il était capable de la protéger jusqu’à son dernier souffl, qu’il était capable de donner sa vie pour elle. Mais cette sensation d’amour étouffant n’était qu’une faible lueur éphémère, parce que son esprit était occupé tout entier par l’angoisse et l’effroi. Il était étendu à côté de Kamila, il savait qu’il l’aimait infiniment, mais il était mentalement absent. Il lui caressait le visage, come s’il la caressait d’une distance incommensurable de plusieurs centaines de kilomètres.

Folio Gallimard, 1999, p. 35

Extrait du roman

C’étaient des instants de clairvoyance absolue mais aussi d’émotion absolue; car cette femme l’avait aimé quand il n’était encore rien, elle avait été prête à tout sacrifier pour lui, elle comprenait en aveugle toutes ses pensées, de sorte qu’il pouvait lui parler d’Armstrong ou de Stravinski, de vétilles et de choses graves, elle était pout lui le plus proche de tous les êtres humains… Puis il imagina que ce corps adorable, ce visage adorable éraient morts, et il se dit qu’il ne pourrait pas lui survivre un seul jour. Il savait qu’il était capable de la protéger jusqu’à son dernier souffl, qu’il était capable de donner sa vie pour elle. Mais cette sensation d’amour étouffant n’était qu’une faible lueur éphémère, parce que son esprit était occupé tout entier par l’angoisse et l’effroi. Il était étendu à côté de Kamila, il savait qu’il l’aimait infiniment, mais il était mentalement absent. Il lui caressait le visage, come s’il la caressait d’une distance incommensurable de plusieurs centaines de kilomètres.

Folio Gallimard, 1999, p. 35